foto René van Bakel, Srebrenica před masakrem, převzato z www.srebrenica.org
| Nebylo ani tak hrozné, že jsme nezabránili válce; strašné je, že jsme jedné straně konfliktu znemožnili se účinně bránit a nechali ji napospas straně druhé tím, že jsme vyhlásili embrago na zbraně. Že jsme jim slovy OSN slibovali ochranu a mír a způsobili smrt. Bylo to stokrát horší než Mnichovská zrada !!! |
V červenci 2001 to bylo 6 let, co byl spáchán největší evropský masakr od II. světové války. Tehdy byla Srby dobyta "bezpečná zóna" OSN, bosenské město Srebrenica. Před občanskou válkou mělo město 9 tisíc obyvatel. Od roku 1992, kdy byla obklíčena, do ní přicházeli vyhnanci z okolí a v době pádu v ní živořilo, po celé roky bez pitné vody, elektřiny a plynu a s minimem jídla, namačkáno 50 - 60 000 lidí. Během 5 dnů - od 11. do 15. července 1995 - Srbové pod přímým velením generála Mladiče povraždili bez protestů holandských jednotek UNPROFOR přes 7 000 lidí, převážně mužů, ale též žen a dětí. Mnozí byli rozstříleni dělostřelectvem, další nahnáni do stodol a hal a tam povražděni, někteří otráveni bojovými plyny nebo zastřeleni, když se snažili utéct a dosáhnout Tuzly nebo jiných bosenských enkláv. Někteří byli zabiti dokonce mimo Bosnu, až na území Srbska, srbskými policisty. Během 5 dnů tak byl zabit stejný počet lidí jako za celé války v Kosovu o několik let později. To vše se stalo přesto, anebo spíš právě proto, že OSN vyhlásila Srebrenici a sousední město Žepu, jež padla o pár dní později na konci července, za tzv. bezpečnou - demilitarizovanou zónu.
Jednotky OSN, tehdy zvané UNPROFOR, ve Srebrenici nejen že nebránily zónu (na což asi skutečně neměly síly), ale na žádost Srbů - osobně přítomného Mladiče - donutili 6000 lidí opustit jejich základnu, na které hledali úkryt. Navíc pomáhali Srbům třídit lidi na ty, co směji s konvojem do Tuzly (většina žen a dětí) a ty, co "jsou bosenští vojáci". Ti byli později až na pár jednotlivců zabiti. "Vojáci" ve věku 12 - 84 let. V naprosté většině bezbranní - byli přece v "bezpečné zóně" OSN. Jak si to vojáci OSN rozebrali se svým svědomím? Co "vojenská čest"? To, že nemám sílu k obraně, znamená, že mám pomáhat agresorovi?
foto René van Bakel, Srebrenica před masakrem, převzato z www.srebrenica.org
OSN "garantovala" bezpečnost několika oblastí - demilitarizovaných zón. Obyvatelé měli odevzdat zbraně a jednotky UNPROFOR se měly postarat o jejich bezpečnost. Bezpečnost držely však pouze tehdy, když se nic nedělo. Ve skutečnosti to znamenalo, že byli demilitarizování obránci, pokud slibům uvěřili (což nebyli všichni), ale útočníci zůstali plně ozbrojeni. Jakmile Srbové zahájili útok, vojáci UNPROFOR Bosňákům sdělili, že jednotky UNPROFOR nemají schopnost zónu bránit, že jsou nedostatečně vycvičené, vybavené a vyzbrojené. Navíc, když dříve v roce 1995 u Goražde zahájily letouny NATO nálety na srbské pozice, bylo několik set příslušníků UNPROFOR a pracovníků OSN vzato jako rukojmí a jako živé terče byli připoutáni k srbským vojenským objektům.
Politika OSN, USA i evropských zemí vůči Jugoslávii byla po celá 90. léta naprosto katastrofální. Jeden mírový plán Vance-Ovena, Stoltenberga, Akašiho a jiných střídal druhý. Zatímco se jednalo u stolu, ozbrojené bandy jednaly v terénu. Téměř každé jednání, na nějž byla soustředěna pozornost médií, využily k dalším útokům, k dalšímu vraždění. Postupem času, když pořadové číslo projednávaného mírového plánu přesáhlo 20, přestaly být tyto dohody brány zcela vážně. Až do finálního zásahu Spojených států a jednání v Daytonu žádná jednání nedospěla k zastavení bojů. Jak posřehl Bohumil Pečinka v Reflexu, Evropská Unie se starala v té době o Euro a Maastrichtskou smlouvu a nějaké nesrovnalosti na Balkáně ji nemohly ze zaujetí sebe samou vyrušit.
Je strašné, že Evropa nebyla po 4 roky války schopna zcela jasně označit viníka války. Jako by snad za ni mohli všichni obyvatelé Bosny a Hercegoviny. Snad nikdo z Evropských politiků neřekl jasně: viníci jsou Srbští nacionalisté - přesněji Miloševič, Mladič, Karadžič a ti, kdo je podporují. Když v dubnu 1992 vyhlásila Bosna a Hercegovina samostatnost, zahájili Srbové okamžitě (v ten samý den !) bojovými akcemi občanskou válku, stejně jako v červnu 1991 ve Slovinsku a v Chorvatsku. Evropa dokázala pouze zavést embargo na dodávky zbraní, čímž nechala jednu stranu konfliktu bezbrannou proti té útočící, jež byla vyzbrojována ze skladů Jugoslávské armády, tehdy jedné z největších evropských armád.
 |
 |
 |